Nemoc šílených krav

Autor: administrator <admin(at)server.cz>, Téma: Důvody pro vegetariánství, Vydáno dne: 26. 07. 2005

Autor článku upozorňuje na ekologické, zdravotní a ekonomické souvislosti tzv. "nemoci šílených krav" (BSE). Snaží se doložit, že současná celosvětová intenzivní produkce masa je dlouhodobě neudržitelná.

Název práce: Bovinní spongiformní encefalopatie (BSE - "nemoc šílených krav"): širší význam pro zdraví populace
Zdroj: BMJ 1996;312:1313-1314 (25 May) - British Medicine Journal - http://www.bmj.com

Autor: A. J. McMichael - Professor of epidemiology Department of Epidemiology and Population Sciences, London School of Hygiene and Tropical Medicine, London WC1E 7HT

Stručné shrnutí:

Autor článku upozorňuje na ekologické, zdravotní a ekonomické souvislosti tzv. "nemoci šílených krav" (BSE). Snaží se doložit, že současná celosvětová intenzivní produkce masa je dlouhodobě neudržitelná.

Diskutuje 3 okruhy otázek:

  1. BSE je jen jednou z řady nemocí, které se přenesly ze zvířat na člověka.
  2. Přenos BSE na člověka byl podpořen současnými metodami chovu dobytka, jež se začaly používat kvůli rostoucímu tlaku nabídky a poptávky.
  3. Celá záležitost s BSE je pouze špičkou ledovce, který skrývá mnohem závažnější důsledky dnešní hromadné produkce a konzumace masa.
Ad 1. Autor upozorňuje na fakt, že již mnoho nakažlivých nemocí se přeneslo ze zvířat na člověka. Uvádí např. neštovice (z hovězího dobytka), spalničky (od kopytnatců nebo od psů), chřipku (od prasat), HIV (zřejmě od opic). Je to způsobeno tím, že mikroorganismy jsou schopny rychle geneticky mutovat, takže kdysi typicky zvířecí nemoci se postupně stávají nakažlivými i pro lidi. Přispívá k tomu také konzumace masa, což je jeden z "nejintimnějších" kontaktů mezi lidmi a zvířaty. Proto pochybnosti o reálnosti přenosu BSE na člověka nejsou na místě. U člověka se tato nemoc projeví nejspíše jako "Creutzfeldt Jakobova choroba" (6). Navíc poslední výzkumy tzv. prionových bílkovin dokládají evoluční spojení mezi hovězím dobytkem a lidmi (7). Současné metody intenzivního chovu dobytka otvírají přenosu nemocí netušené možnosti (4, 5).

Ad 2. Spolu s neustále se zvětšující lidskou populací roste i poptávka po masu, a navíc spotřebitelé požadují levné maso. Proto se stále zintenzivňuje výroba masa, roste potřeba vstupů energie, chemikálií, vody a bílkovinného krmiva (8) a také státní dotace do výroby masa. Poptávka po hovězím mase se prudce zvýšila na začátku 80-tých let, protože tehdy se zvýšily světové ceny rybího masa a sóje. Bylo to způsobeno mimo jiné i špatnou úrodou sóji po 30 velmi úrodných letech (9,10). Produkce sóji na osobu se mezi lety 1950 a 1980 ztrojnásobila a lov ryb se mezi lety 1950 a 1970 zdvojnásobil, ale od té doby podle autora článku stagnují a od roku 1980 produkce těchto a některých jiných potravin zastává za růstem světové populace (10, 11).

Ad 3. Moderní způsob výroby hovězího masa velmi poškozuje životní prostředí (8). Pokud by se naplnily prognózy o tom, že v 21. století bude na planetě žít 10 miliard lidí, pak není možno počítat s tím, že by bohaté země mohly nadále vyrábět tolik masa. Jednak existují jiné zdroje bílkovin a navíc výroba hovězího masa spotřebovává obrovské množství zásob fosilních paliv a vody. Kvůli pastvinám pro dobytek jsou ničeny lesy (v současné době hlavně ve Střední Americe pro firmu McDonald (12)). Navíc výroba masa je neefektivní, neboť pro získání jedné kalorické jednotky masa je potřeba 6 až 7 kalorických jednotek obilnin (8). V. Smil říká, že "strava obsahující hodně masa je úchylkou moderní doby a je v globálním měřítku neudržitelná" (11). Navíc epidemiologické studie ukazují, že vegetariáni žijí o něco déle, než konzumenti masa (13, 14). Lze tedy očekávat, že snížení spotřeby masa bude mít jednak přímý kladný vliv na zdraví lidí a jednak nepřímý, zmírněním sociálních a ekologických dopadů intenzivní výroby masa (14). V novém miléniu se lidé budou muset intenzivně zamýšlet nad těmito problémy.

Použitá literatura:
  1. Will RG, Ironside JW, Zeidler M, Cousens SN, Estibeiro K, Alperovitch A, et al. A new variant of Creutzfeldt-Jakob disease in the UK. Lancet 1996;347:921-5.
  2. Wilson ME. Infectious disease: an ecological perspective. BMJ 1995;311:1681-4.
  3. McNeill WH. Plagues and peoples. New York: Anchor Press/Doubleday, 1976.
  4. Karlen A. Plague's progress. A social history of disease. London: Gollancz, 1995.
  5. McMichael AJ. Planetary overload. Global environmental change and the health of the humans species. Cambridge: Cambridge University Press, 1993.
  6. Levins R. Preparing for uncertainty. Ecosystem Health 1995;1:47-57.
  7. Krakauer DC, Pagel M, Southwood TRE, Zanotto PMdA. Phylogenesis of prion protein. Nature 1996;380:675.
  8. Rifkin J. Beyond beef. New York: Dutton, 1992.
  9. Brown LR, Kane H, Ayres E. Vital signs. The trends that are shaping our future. London: Earthscan, 1994.
  10. Food and Agriculture Organisation. State of the world's fisheries 1995. Rome: FAO, 1995.
  11. Smil V. How many people can the earth feed? Population and Development Review 1994;20:255-92.
  12. McMichael PD, ed. The global restructuring of agro-food systems. Ithaca: Cornell University Press, 1994.
  13. Thorogood M, Mann J, Appleby P, McPherson K. Risk of death from cancer and ischaemic heart disease in meat and non-meat eaters. BMJ 1994;308:1667-70.
  14. McMichael AJ. Vegetarians and longevity: imagining a wider reference population. Epidemiology 1992;3:389-91.