Prof. Komárek už možná vidí vegetariánství pozitivněji…

Autor: administrator <admin(at)server.cz>, Téma: Vegetariánství v ČR, Vydáno dne: 19. 06. 2007

Prof. Stanislav Komárek z Přírodovědecké fakulty University Karlovy je české veřejnosti a hlavně těm více ekologicky smýšlejícím, dobře znám díky několika knihám esejů a úvah.

Rozhovor s ním si můžete přečíst v novém čísle časopisu Sedmá generace, vydávaném Hnutím Duha. Je v něm krátce zmíněna i otázka vegetariánství v souvislosti s myslivostí a velkochovy.

Prof. Komárek např. odmítá lidovou myslivost jako „neveselý přežitek minulosti“ a podle něj by se od ní mohlo bez jakýchkoliv problémů ustoupit. Jenomže vidí, že myslivost je u nás natolik hluboce zakořeněna, že bude patrně přežívat ještě hodně dlouho.

Dále uznává, že současný stav velkochovů je velkým problémem, nicméně si není jist, zda je vegetariánství nebo čistě rostlinná strava tím správným řešením. Upozorňuje např., že pokud vegetarián sice přestane jíst maso, ale dále konzumuje mléko či vejce, tak se tím problém velkochovů neřeší. Doslova říká: „Otázka je potom jen, zdali budeme vydojené krávy nebo vynesené slepice kompostovat nebo jíst…“

S čistě rostlinnou stravou je ale na pochybách, zda by prospívala dětem nebo osobám těžce pracujícím. Na druhou stranu však přiznává, že sám nejí „maso z teplokrevných zvířat a vejce“ už dva roky. Říká ale, že jeho strava není úplně bez živočišných bílkovin, občas si prý dá nějakou rybu. Uznává, že mu tato téměř bezmasá strava prospívá, citujeme: „Mně samotnému tato změna jídelníčku velice pomohla, cítím se lépe na několika frontách, tradiční rodinná choroba, hypertenze, ustoupila a tlak klesl na normu — možná za odměnu.“

Zdá se, že pan prof. Komárek prochází podobným vývojem, jaký vidí u české myslivosti. Existuje již mnoho důkazů o tom, že konzumace masa není nezbytností. Jenže představa o nutnosti jíst maso je v lidech hluboce zakořeněná a bude trvat dlouho, než bude opuštěna.

Ve svých starších esejích nazýval vegetariánství „prostinkým a nerealistickým řešením“ problému velkochovů a vegetariánství dětí bylo podle něj „v zásadě těžkým pochybením.“ Z uveřejněného rozhovoru se ale zdá, že již možná některé své názory posunul do více pozitivnějších poloh – neboť zde spíše mluví o tom, že „si není jist“. A na závěr uvádí: „Jde tedy o to vegetariánské myšlenky nepřehánět, vidím vždycky nebezpečí militantní propagandy čehokoliv, byť i věcí zajímavých a prospěšných.“

Přejeme panu profesorovi pevné zdraví a vážíme si toho, že se nebojí změnit své názory.